Padlá bohyně a pokorný vítěz (Ladislav Klíma)
Premiéra: 2015 (marionety, 90 min. vč. 30 min. přestávky)
Osoby a obsazení: hrabě Disgen Cortini – Jan Pařil, hraběnka Panthera Cortini – Kačka Kočka, kníže R. – Martin Učík, j. h., Thanata R. – Isabela Inéz Přibíková, lokaj K. / kašpar – Míša Nosková / Michal Ježek/ Michal Štochl, loutky vodí – Tereza Simandlová, Radka Syrová, Kristina Kadlecová, inspicientka – Kateřina Weissová, scéna a návrh loutek – David Deutscha, výroba loutek studenti SUPŠ Kamila Čelikovského, kostýmy – Bára Husová Anfilová, světlo – Pavel Kafka, zvuk / hudba – Ondřej Dobisík, odborní poradci Daniela Kapičková / Václav Hrtan, dramaturgie Ludvík Toman, j. h., scénář a režie – LPF.

Hra byla napsána v roce 2015 kolážovým způsobem na základě textů, úvah, fragmentů i dopisů Ladislava Klímy (* 22. srpna 1878 + 19. dubna 1928).

Ukázka z představení:

Recenze (duben 2016)
rodinné divadlo ladislav klíma recenze

Text z programu:

Slavný filosof Ladislav Klíma (*1878 + 1928) – zakladatel české modernistické literatury,- přezdívaný svou životní souputnicí Kamilou Lososovou „Divotvorný“, pobýval v Modřanech v letech 1896–1899 a 1906–1909 na statku Klímovka (č.p. 60). Napsal zde svá romaneta kupř. Utrpení knížete Sternenhocha a objevil zde, jak je popsáno v „Cholupickém dni“, Deoessenci*. Není proto náhoda, že hra, kterou vám přinášíme, vznikla rovněž v Modřanech a pro modřanské. Mistrovým přáním bylo výše zmíněné romaneto nazvat „Padlá bohyně a pokorný vítěz“. Proto, na jeho počest, dáváme toto jméno našemu divadelnímu představení, jež vzniklo z textů, úvah, fragmentů i dopisů L. K., tedy kolážovým způsobem.

Za tvůrčí tým
LPF

* egodeismus = stanutí se bohem a stav mysli během tohoto = Deoessence. Deoessence je naprosté, čiré bytí Bohem v animálním životě. Ne pouze bytím Jím v temně hluboké podstatě, tj. bytím Jím potenciálně, zakukleně snově. Od egodeismu k Deoessenci je stále ještě ohromný skok. scéna David Deutscha

Komplikovaná, sensitivní povaha Ladislava Klímy zmítaná v rozporech mezi duchovními ideály a nedostatky přirozenosti života v rozkládající se Habsburské monarchii, vystavěla tvůrce zcela výjimečné kategorie.
Klímova extrémně kritická mysl ukovaná ve výhni vše přetavujícího subjektivizmu konstituovala filosofickou a básnickou osobnost jedinečného
formátu. Filosof ve svém literárním díle, které vyrůstá z podhoubí českého symbolizmu, předznamenává na samém počátku 20.století existenciální drama rozkladu duchovních hodnot.
Klíma, obdařený zářivou inteligencí nahlížel nekompromisně na pokrytecký svět konvencí a přetvářek, které ovládaly společnost a úřednický aparát Vídně. Ani všeobecné nadšení a ideály, spojené se vznikem republiky,
Klímu neodradily od kritického a až pohrdlivého náhledu na české poměry.
Za negativními jevy moderní společnosti viděl fatální ztrátu duchovních a filosofických principů. Tento stav se sarkasmem pranýřoval v brilantních filosofických postřezích i v hluboce promyšlených studiích. Mimořádná erudice a mystický vhled, prohlubovaný jeho experimenty v prostoru vědomí, utvořily z Klímy myslitele evropské velikosti. Jeho autentické myšlení bylo konvenčními a dogmatickými filosofy záměrně, či z neschopnosti pochopit hloubku jeho textů, ignorováno.
Výraznější rehabilitace Klímy po listopadu 89 zajistila jeho neotřesitelné postavení mezi předními filosofy, ale svéráz a vytříbenost jeho myšlení, které pohrdá povrchním racionalizmem i akademickou bezohledností vůči životu, činí z něj zřejmě i v duchu jeho vůle elitního autora vyděděnce. Myšlení jeho neústupné osobnosti i vzhledem k stupňující se krizi globalizované Evropy bude stále častěji vyhledávaným zdrojem pro poznání omezenosti
i duchovních možností současného člověka.
Dnešní divadelní představení je svérázným pokusem o přiblížení se Klímovi. Možný kontroverzní charakter hry reaguje na dekadentní atmosféru Klímova díla i na součastnou situaci konzumem znehodnocovaných mezilidských vztahů, sexualitu nevyjímaje. Klíma se otázkou pudovosti a animálními tendencemi lidské povahy s cynismem zabýval a spatřoval v nich neblahý a stěží překonatelný blok rozvoje celistvé, plně uvědomělé osobnosti.
Záleží na každém z vás, jak hru přijmete a co si odnese za poznání a poučení.

Denis Anfilov, září 2015 kněžna Panthera Cortini

Čtyři věci byly mně od jakživa nejvíce protivny: plzeňské pivo, náboženství, švábi a Praha. Věčně neodpustím Žižkovi, že ji nevyholil s povrchu země! Zajděte někdy z jejího pitomého shonu, hluku, kouře, smradu ke mně na venkov! V Modřanech, – věříte? voní i na návsi pryskyřice, fouká-li Notos a pršelo-li před tím. To stává se ovšem jen tak jednou za tři týdny; ostatní dny voní zde zato hnoje, hnojnice, stáje, záchody…

Ladislav Klíma K. Emanuellu Chalupnému, Modřany 29. 7. 9.

Mějme na paměti poslední Mistrova slova, která vyřkl, než vydechl naposledy: „To je dobrý“.